První studentská výměna GUH s Francií (Martinik, ačkoliv k Francii patří, je přeci jen něco trochu jiného) – a rovnou v počtu 48 studentů! Předmětová komise francouzštiny si tak ukousla celkem velké sousto, ale byla to porce s chutí vynikající francouzské kuchyně, vůní francouzských parfémů a nádherou francouzských památek podávaná ve společnosti milých a pohostinných Francouzů a hlavně našich skvělých studentů. Každý kolega nám jistě dá za pravdu, že uchu pedagogovu lahodí, slyší-li slova chvály mířící na jeho svěřence. My jsme si je ve Francii vyslechly několikrát. Proto bychom chtěly „naše děcka“ pochválit i my – za jejich disciplinovanost, slušnost, dobrou náladu, zpěvy, tance a hlavně snahu využít v praxi to, co se jim snažíme „natlačit“ do hlavy v hodinách francouzštiny.
A teď k programu. Po 25hodinové cestě (se zastávkou u pohádkového zámku Chambord) jsme 18. dubna navečer dorazili do Cholet, města v regionu Pays de la Loire. Všichni byli rozděleni do rodin svých korespondentů, které už znali z jejich únorové návštěvy u nás. V úterý ráno jsme se sešli v gymnáziu Sainte Marie, kde nás ve společenské místnosti čekala společná snídaně. Paní ředitelka pak při prezentaci v konferenčním sále představila školu a systém gymnaziálního vzdělávání. Prošli jsme si rozlehlý školní areál (školu navštěvuje 1200 studentů) a byli jsme přijati panem místostarostou na radnici. Po obědě ve školní jídelně jsme absolvovali působivou prohlídku choletského uměleckého a historického muzea. Město bylo během Velké francouzské revoluce jedním z center povstání ve Vendée, takže jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí.
Středa byla pro některé možná méně zábavná, protože celé dopoledne museli sedět ve školních lavicích, ale bylo jistě poučné a obohacující zjistit, jak vypadá vyučování jinde než na naší škole. Odpoledne jsme se po skupinkách rozptýlili po Cholet a zjišťovali odpovědi na otázky týkající se historie města a jeho významných budov.
Jelikož je tamější region silně spjatý s textilním průmyslem, ve čtvrtek jsme zavítali do muzea textilu a odpoledne potom i na zámek Brissac, kde si nás naprosto získala milá průvodkyně s příhodným jménem France. Po podvečerním zábavném programu, který si připravili francouzští studenti (a ti naši ho obohatili lidovými tanci), jsme měli možnost potkat se i s některými rodiči při společné večeři ve školní jídelně.
V pátek jsme navštívili krásné starobylé město Nantes (milovníci historie si jistě hned vybaví edikt nantský, znalci díla Alfonse Muchy zase jeho plakáty pro zdejší továrnu na sušenky LU). Program byl nabitý, a proto jsme po dvouhodinové prohlídce město museli opustit a vydali jsme se na exkurzi do Famille Mary – rodinné firmy na výrobu medu. Vybaveni slušivými pláštěnkami, návleky a čepičkami jsme nahlédli do zákulisí téměř stoleté firmy, která má ve Francii 28 obchodů, obohatili si slovní zásobu o nová slovíčka a při ochutnávce si osladili – i když ve Francii už tak dost sladký – život.
Sobota byla v režii rodin, u nichž byli naši studenti ubytovaní. Někteří vyrazili k oceánu, jiní do blízkého historického zábavního parku Puy du Fou, mnozí prožili karnevalový večer v centru Cholet nebo si pochutnali na palačinkách v „palačinkárně“. A v neděli ráno již nastalo více či méně srdceryvné loučení. Naštěstí to není loučení definitivní, protože jsme dostali nabídku vyslat v příštím roce do Cholet dva studenty na měsíční studijní pobyt. A za tři roky by se měla zopakovat celá velká výměna. Takže nikoliv adieu, ale au revoir…
autorka: Eva Čoupková